světit

See also: svētīt

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech světiti. By surface analysis, svatý +‎ -it.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈsvjɛcɪt]
Rhymes: -ɛcɪt

Verb

světit impf (perfective posvětit)

to consecrate, to sanctify
to keep holy

Conjugation

Conjugation

Infinitive	světit, světiti	Active adjective	světící
Verbal noun	svěcení	Passive adjective	svěcený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	světím	světíme	—	svěťme
2nd person	světíš	světíte	svěť	svěťte
3rd person	světí	světí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive světit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	světil	světili	svěcen	svěceni
masculine inanimate	světil	světily	svěcen	svěceny
feminine	světila	světily	svěcena	svěceny
neuter	světilo	světila	svěceno	svěcena

Transgressives	present	past
masculine singular	světě	—
feminine + neuter singular	světíc	—
plural	světíce	—

Derived terms

Further reading

světiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
světiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
světit in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.