rozmlouvat

Czech

Etymology

From rozmluvit +‎ -at.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈrozm̩lou̯vat]

Verb

rozmlouvat impf (perfective rozmluvit)

(intransitive) to converse (to engage in conversation)
(transitive) to dissuade
Rozmlouvali jsme mu to celou noc. ― We were dissuading him from this throughout the night.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozmlouvat, rozmlouvati	Active adjective	rozmlouvající
Verbal noun	rozmlouvání	Passive adjective	rozmlouvaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozmlouvám	rozmlouváme	—	rozmlouvejme
2nd person	rozmlouváš	rozmlouváte	rozmlouvej	rozmlouvejte
3rd person	rozmlouvá	rozmlouvají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive rozmlouvat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozmlouval	rozmlouvali	rozmlouván	rozmlouváni
masculine inanimate	rozmlouval	rozmlouvaly	rozmlouván	rozmlouvány
feminine	rozmlouvala	rozmlouvaly	rozmlouvána	rozmlouvány
neuter	rozmlouvalo	rozmlouvala	rozmlouváno	rozmlouvána

Transgressives	present	past
masculine singular	rozmlouvaje	—
feminine + neuter singular	rozmlouvajíc	—
plural	rozmlouvajíce	—

Related terms

rozmlouvání

Further reading

rozmlouvati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
rozmlouvati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
rozmlouvat in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.