rozkolník

Czech

Etymology

From rozkol (“schism”) +‎ -ník.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈroskolɲiːk]
  • Rhymes: -olɲiːk
  • Hyphenation: roz‧kol‧ník

Noun

rozkolník m anim (feminine rozkolnice, related adjective rozkolnický)

  1. (historical, religion) Raskolnik
    Synonym: starověrec

Declension
Declension of rozkolník (velar masculine animate)
singular plural
nominative rozkolník rozkolníci
genitive rozkolníka rozkolníků
dative rozkolníkovi, rozkolníku rozkolníkům
accusative rozkolníka rozkolníky
vocative rozkolníku rozkolníci
locative rozkolníkovi, rozkolníku rozkolnících
instrumental rozkolníkem rozkolníky

Derived terms
  • rozkolnictví n

Further reading
  • rozkolník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • rozkolník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • rozkolník in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.