průkopník

Czech

Etymology

From prů- (“through”) +‎ kopat (“dig”) +‎ -ník.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈpruːkopɲiːk]

Noun

průkopník m anim

  1. pioneer (one who goes before)

Declension
Declension of průkopník (velar masculine animate)
singular plural
nominative průkopník průkopníci
genitive průkopníka průkopníků
dative průkopníkovi, průkopníku průkopníkům
accusative průkopníka průkopníky
vocative průkopníku průkopníci
locative průkopníkovi, průkopníku průkopnících
instrumental průkopníkem průkopníky

See also

Further reading
  • průkopník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • průkopník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • průkopník in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.