osvědčený

Czech

Etymology

From osvědčit +‎ -ený.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈosvjɛt͡ʃɛniː]

Adjective

osvědčený

  1. time-tested, proven
    osvědčený recept ― (please add an English translation of this usage example)
    osvědčený postup ― (please add an English translation of this usage example)

Declension
Declension of osvědčený (hard)
singular
masculine animate masculine inanimate feminine neuter
nominative osvědčený osvědčená osvědčené
genitive osvědčeného osvědčené osvědčeného
dative osvědčenému osvědčené osvědčenému
accusative osvědčeného osvědčený osvědčenou osvědčené
locative osvědčeném osvědčené osvědčeném
instrumental osvědčeným osvědčenou osvědčeným
plural
masculine animate masculine inanimate feminine neuter
nominative osvědčení osvědčené osvědčená
genitive osvědčených
dative osvědčeným
accusative osvědčené osvědčená
locative osvědčených
instrumental osvědčenými

Further reading
  • osvědčený in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • osvědčený in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.