naříkat

See also: narikat

Czech

Etymology

From na- +‎ říkat.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈnar̝iːkat]

Verb

naříkat impf

to moan, to groan
to lament, to bemoan

Conjugation

Conjugation

Infinitive	naříkat, naříkati	Active adjective	naříkající
Verbal noun	naříkání	Passive adjective	naříkaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	naříkám	naříkáme	—	naříkejme
2nd person	naříkáš	naříkáte	naříkej	naříkejte
3rd person	naříká	naříkají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive naříkat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	naříkal	naříkali	naříkán	naříkáni
masculine inanimate	naříkal	naříkaly	naříkán	naříkány
feminine	naříkala	naříkaly	naříkána	naříkány
neuter	naříkalo	naříkala	naříkáno	naříkána

Transgressives	present	past
masculine singular	naříkaje	—
feminine + neuter singular	naříkajíc	—
plural	naříkajíce	—

Derived terms

naříkavý
naříkání
nářek

Further reading

naříkati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
naříkati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
naříkat in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.