koncový

Czech

Etymology

From konec +‎ -ový.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkont͡soviː]

Adjective

koncový

  1. (relational) end
    koncový bod ― end point

Declension
Declension of koncový (hard)
singular
masculine animate masculine inanimate feminine neuter
nominative koncový koncová koncové
genitive koncového koncové koncového
dative koncovému koncové koncovému
accusative koncového koncový koncovou koncové
locative koncovém koncové koncovém
instrumental koncovým koncovou koncovým
plural
masculine animate masculine inanimate feminine neuter
nominative koncoví koncové koncová
genitive koncových
dative koncovým
accusative koncové koncová
locative koncových
instrumental koncovými

Derived terms

See also

Further reading
  • koncový in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • koncový in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.