kancléř

Czech

Etymology

Borrowed from German Kanzler (“chancellor”). By surface analysis, kancl (“office”) +‎ -éř. Doublet of kancelář.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkant͡slɛːr̝̊]
  • Hyphenation: kan‧c‧léř

Noun

kancléř m anim (feminine kancléřka, related adjective kancléřský)

  1. chancellor

Declension
Declension of kancléř (soft masculine animate)
singular plural
nominative kancléř kancléři
genitive kancléře kancléřů
dative kancléřovi, kancléři kancléřům
accusative kancléře kancléře
vocative kancléři kancléři
locative kancléřovi, kancléři kancléřích
instrumental kancléřem kancléři

Derived terms
  • arcikancléř
  • kancléřství
  • místokancléř
  • podkancléř
  • vicekancléř

Further reading
  • kancléř in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • kancléř in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • kancléř in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.